Jak si správně přát, když vůbec nevím, co můžu chtít
Žijeme ve světě nadbytku. Někteří z nás by si mohli říct dostatku. Přesto je to mnohem více než zažívali naši staroušci, když byli v jakémkoli našem věku. A pokud čtete tento článek, je spíše pravděpodobné, že jste někdy v minulosti zaplatili svým časem a penězi za jakýkoli kurz osobního rozvoje či jste nad osobním rozvojem v jakékoli sféře našeho bytí uvažovali.

Žijeme ve světě nadbytku. Někteří z nás by si mohli říct dostatku. Přesto je to mnohem více než zažívali naši staroušci, když byli v jakémkoli našem věku. A pokud čtete tento článek, je spíše pravděpodobné, že jste někdy v minulosti zaplatili svým časem a penězi za jakýkoli kurz osobního rozvoje či jste nad osobním rozvojem v jakékoli sféře našeho bytí uvažovali. I přesto se, možná stejně jako my, setkáváte s jedním nedostatkem. Náš svět je tak rychlý, tak plný nových myšlenek, tak mocný oproti jednotlivci, že si člověk občas není jistý, co si vlastně přát. Co je to hlavní? Co je to správné? Co mě skutečně bude užitečné? A co můžu vlastně chtít? Co mi svět vzdělávání může skutečně poskytnout?
Dokážeme si ještě přát správné věci?
Někteří naši přátelé začínají a končí u knih osobního rozvoje. Někteří ani nezačnou. Někteří milují osobní kontakt na kurzech. Některým je to k ničemu, protože nikdy nic z toho, co se dozvěděli, neaplikují v praxi. Náš svět je plný změn a náš svět lektorů o to více. Našim denním chlebem je přemýšlet nad tím, jak nastavit proces vašeho osobního rozvoje tak, abyste skutečně měli příležitost podniknout jakoukoli malou změnu, pro kterou jste si za námi přišli. A co víc, abyste ji v ideálním případě skutečně podnikli.
Než dojde k procesu učení, než dojde k příležitosti učinit změnu, je dobré si umět správně přát, co vlastně chceme. Nastavit si správně cíl a očekávání. To je začátek všeho. Bez toho by se to nikdy nepovedlo.
A jsou tady svátky. Samá přání. Samé nové věci, které chceme. A možné je samozřejmě vše. Co se týká vašich darů, tam toho už moc nezměníme. Ty jsou již nakoupeny a čekají na rozbalení. Co se týká vašich myšlenek, tam máme pocit, že proces rozvoje nikdy nekončí a stojí za to občas filozofovat i nad tím, co už máme vyřešeno, kde jsme si jisti v kramflecích. A protože rozhodně nepřicházíme s ničím novým, pojďme si spíše říci něco praktického. Co bychom měli zhodnotit, když si v našem životě něco přejeme:
- Vybrat správnou věc. Je to klíčové, ale vybírá se to špatně. Na seznamu jich bývá hodně. Pomůže, když najdete někoho, kdo už je v cílové rovince, kde byste chtěli být vy. Když vám dokáže říct, co všechno musel změnit a vy si jednu věc vyberete. Pro nikoho není správné to stejné. S něčím ale začněte.
- Změnit můžu jen já sám. Občas se stále setkáváme s tím, že si naši přátele a klienti něco přejí, ale změnu očekávají z vnějšku. Kéž by to bylo na světě tak snadné. Musíme si říct nahlas, že cokoli si přejeme, musíme se o to také postarat.
- Čas. Každá nová věc vyžaduje čas. A než se něco nového naučíme, může to trvat i půl roku i půl života. Promluvte si s někým, kdo již mnohé dokázal a ptejte se na čas potřebný ke změně. Čas je rozpočtová položka. Když ho někde více potřebujete, je třeba jinde trochu ubrat. A to je někdy opravdu těžké.
- Prostor pro aplikaci. Když nové věci nebudete zavádět, nebudete mít zkušenost, nebudete mít data, nebudete mít co hodnotit a nic se nenaučíte. Ani nic nezměníte. Opravdu mnoho lidí končí tím, že o změně jen mluví, ale v reálu nic neudělá. Natož, aby se odvážili to udělat jinak. Na svědomí to má často množství úkolů v našem kalendáři. Není prostor si ani na změnu našeho konání vzpomenout či ji dokonce udělat. Před činnosti, které se mají dít jinak si musíte dát čas navíc a tento prostor pojmenovat pevně jako prostor pro jiné konání. Když začínáme dělat něco jinak, trvá nám aktivita určitě o polovinu déle, než když ji už máme dobře zpracovanou. I přemýšlení občas trvá a je to dobře. Čas strávený přemýšlením je prý ten nejvýhodněji vynaložený.
- Důslednost. Člověk by řekl, že když má čas, už to přece nejde pokazit. Mnoho z nás se spokojí s tím, že začali. Vracíme se k bodu dva. Je důležité pokračovat tak dlouho, dokud nám nebude nová věc vryta pod kůži, tedy nebudeme muset na ni myslet. Stane se návykem. Poraďte se s někým v podobné situaci. Bude vědět. Nebo mrkněte na 5. díl Harryho Pottera, tam profesorka Umbridgeová surově ukazuje, jak vytvoření návyku, vštípení, trvá a bolí.
Už máte nějaká přání na další rok? Skvělé. A pokud máte vybranou správnou věc, kterou budete umět měřit, budete mít na ni čas, prostor pro aplikaci a budete důslední, máte vyhráno. Jak si správně přát už bylo popsáno tolikrát. A jak něco změnit, o tom byly napsány sáhodlouhé knihy. Ale něco skutečně změnit, to je úplně něco jiného. Je to dřina a ta zbyla na vás. Hodně štěstí!
